Omladina a pokrokové hnutí/V samovazbě

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Předpisy o zacházení s politickými vězni	V samovazbě	Strasti a slasti

Údaje o textu
Titulek:	V samovazbě
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 342 – 346.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Političtí vězňové mají tedy značné výhody, vzdor tomu nebyl však jejich život záviděníhodný. Každý z nich na Borech ihned dán do samoty; nikdo se nestaral o to. byl-li nervosní nebo churavý. Hlad skákal po vyjití z Novoměstské trestnice na svobodu z okna a přece přišel do samoty. Heller přinesl si s sebou zárodky choromyslnosti a rovněž nebyl na to brán ohled. Tuček, Škába, Čížek, všichni lidé sensitivní a dráždiví, drženi z počátku v samovazbách. J. Škába rozhorleně o tom píše:

»Já jsem za žádnou podmínkou nechtěl zpět do samovazby a jenom proti své vůli byl jsem tam zase poslán. Mně je to nadmíru lhostejno, že si zkrátím v samovazbě trest — co z toho budu míti, když vyjdu jako duševní invalida? Vždyť je to hrozné: člověk je tu sám a protože by to byla samovražda, ponechat sám sebe myšlenkám, chytí se knihy, zabere se do ní, za 3—4 hodiny se unaví, odloží ji — a co teď? — sáhne zase po jiné — a to trvá po celý den, celý týden a celý měsíc beze změny. Jiného rozptýlení není — procházka spíše člověka ubíjí než osvěží — peklo je to, hotové peklo. A nejhorší je, když sedne na mozek únava — člověk se přece nutí do četby nebo do studia — a kam pak by se to dělo, aby konečně nenastala katastrofa?«

Duda a Kukla vyjimečně nebyli dáni.do samovazby, nýbrž do nemocnice. Na zdraví zlomený Fr. Duda, nesa si z Novoměstské trestnice zákeřnou chorobu, byl však již dne 22. června z rozkazu p. Holzknechta, který přišel z ministerstva spravedlnosti na inspekci, ihned propuštěn na svobodu. Užil jí chuďas málo: na cestě k domovu zemřel hořekující matce v náručí... Také K. Kukla, který po něm obdržel milost, neradoval se dlouho ze svého osvobození: i jeho sklátila tuberkulosa do hrobu...

Samovazba tížila nejvíce vězně živějšího temperamentu; kdo potřebuje ruch a hovor, ten má raději společnou vazbu. Kdo však chce studovat, nebo má ve společné vazbě žíti s lidmi protivnými, ten se na samovazbu nehněvá. Jen kdyby se aspoň na procházce smělo mluvit! Samovazba dělá člověka popudlivým a vede k samomluvectví. Hráti ustavičně němohru člověka také omrzí.

Velikou chybou je v trestnicích zanedbáváni tělesného zdraví: vězeň nemá takovou práci, která by se mu hodila a která by blahodárně působila na vývoj celé konstrukce. Samota, nedostatek vhodné práce, neukojený pohlavní pud, surové zacházení se strany řiditele byly příčinou vypuknutí choromyslnosti Hellera. Jeden z těch, kteří ho blíže znali, popisuje tragický jeho případ:

»Heller je silně chudokrevný člověk, před čtyřmi lety byl těžce nemocen, nemohl údy ani hnout. Do trestnice se dostal jako 19letý hoch, který však už před tím poznal »ženu«. Sexuelně je silně vyvinut, velká dráždivost — podporovaná chudokrevností — kdo se tomu bude divit, že v jeho věku došlo k sebeprznění. Ale to by ho bylo jistě nebylo zabilo, kdyby to byla jediná príčina. Chyba byla, že se ničím nezaměstnával: ano, kdyby bylo čím. On z počátku přišíval knoflíky (na karton) — ale to je tak hrozná práce, že člověka pranic duševně nezaměstná, naopak pole je úplně ponecháno fantasii. A hmotná stránka toho: za měsíc vydělal 2 ½ kr. — za krejcar koupil syreček a ½ mu dali »do kasy« na úroky (tato věc nám dělala v nemocnici hlavní zdroj zábavy — ale je to nadmíru holá a čirá pravda). To se rozumí, že toho nechal, jak nechali za takových okolností práce skoro všichni politikové. Nějaká slušná práce zde není — (považ, že já sám chtěl jsem už také vyšívat!) — je zde jen mačkání knoflíků — děsně jednotvárně mechanické, — šití šatů, pozlacování rámů, pletení rohoží z kokosu a slámy, lepení pytlíků — a dost. Jiného do samovazby nedají — truhlaří se zde sice, ale politikům to do samot nechtějí dát. Při tom je to tak chytré, že ku př. řezbářům nechtějí dovolit, aby zde dělali řemeslo pro svou zábavu, svými nástroji a na svůj náklad — proč, to suď bůh, z byrokratismu. Nejlepší je, že politikům zde vůbec neradi dávají práci, protože je nemohou honiti a dříti jako ty ostatní nešťastníky. Modráček ku př. zlatil rámy, ale vzali mu to, protože se nedřel od rána do noci. Tak co měl ubohý Heller dělat? Z počátku četl, ale nemaje dostatečného fondu duševního a nemaje ruky, jež by ho studiem vedla, — nechal i čtení konečně — ale to už na něm šílenství sedělo. Vždyť on s tím chodil nejméně dva měsíce před propuknutím; vypravuje samé halucinace; malé události na dvoře přepracovával jeho šílený duch v samé revoluce, vraždy atd. a z těchto událostí jsme snadno poznali, jak daleko do minulosti jeho šílenství sahalo. Návštěv zde neměl, kromě jedné, dopisy z domova dostal 2—3, poslal také 2—3, byl to tedy pro samovazbu život naprosto neutěšený. Nic si nekupoval, ale proč? Šel hned z počátku na řiditele, aby si směl kupovat pivo, on mu řekl: »Tady není žádná hospoda!« Chudák Heller vícekráte nešel a tak celý jeho vedlejší požitek byl za 1 kr. syreček! Hlavní a jediná příčina je samovazba, to ostatní je její výsledek: jeho sebeprznění je jen následek samovazby. To je nevývratné faktum. Vůbec u politiků (u jiných vězňů také) měla by být samovazba spíše zakázána, než nakázána. Politikové nepracují, ani zde práce pro ně není — je tu tedy nanejvýš potřebna společnost. četná, stejnorodá, co největší volnost, pobyt, pokud možno zábava atd. V trestnici u Václava tomu tehdejší řiditel Fischer dobře rozuměl: tam měl politik po celý den úplnou volnost, zahradu k disposici, s dcerami řiditele hráli mnozí kulečník, byli všichni stále pohromadě — jenom na večer je zavírali. Pak teprve je to pouhé odjetí svobody. Ale my zde, to je otroctví, povlovné zabíjení. I když nás dají do společné vazby, dají nás do cely dva, na celý den nás zamknou na chodbě, kam nepáchne žívá duše, kde budeme zase úplně sobě ponecháni; zase žádné rozptýlení než sebe — za nějaký měsíc ovšem bude prašť jako uhoď. Nejlepší by bylo. kdyby nás přeložili do Kartouz — tam je veliká zahrada. slušný a inteligentní řiditel, tam by se dalo najíti slušné místo pro společnou vazbu pro politiky. (Poslanec Šíl to ministru spravedlnosti také navrhoval, ale zůstalo při starém.) Tam by snad i obtíže s teplem přestaly — tam se tuším topí kamny v celách.« Stesky tyto, bohužel marné, byly hlavním zdrojem Hellerova šílenství. Měsíc před vyjitím dán sice do nemocnice, ale bylo už pozdě. Po propuštění změnil se jeho duševní stav v zuření a za zmařeným mladým životem Hellerovým zavřela se vrata blázince...